METAL vládne světem, hip-hop nechte dětem

Black,Death,Gothic,Doom,Atomo,Prog,Heavy, Melodic, Medival,Thrash,Stoner,Metalcore,Dark,Destructive,Power,Speed,Sympho atd...

Členové

Členové skupiny

Bruce Dickinson Bruce Dickinson
Pozice ve skupině:zpěvák
Narozen:07.08.1958
Působení ve skupině:1982-1993,1999-po součastnost
Stručná charakteristika:Podle mnohých nejlepší heavy-metalový zpěvák na světě.Jeho hlas je typickým hlasem heavy-metalu.








Steve Harris Steve Harris
Pozice ve skupině:baskytarista
Narozen:12. 03. 1957
Působení ve skupině:od jejího založení až po součastnost
Stručná charakteristika:Zakladatel Iron Maiden.Kromě toho,že svou basu ovládá jako by se s ní narodil,tak je to výborný skladatel.Z jeho hlavy pochází většina hitů skupiny a procentuálně složil suverenně nejvíc písni právě on.








Dave Murray Dave Murray
Pozice ve skupině:kytarista
Narozen:Narozen:23. 12. 1958
Působení ve skupině:od jejího založení až po součastnost
Stručná charakteristika:Ve skupině působí společně se Stevem Harrisem od jejího založení. Je to výborný kytarista,jeden z nejlepších kytaristu,co se týče hrají sól.








Janick Gers Janick Gers
Pozice ve skupině:kytarista
Narozen:Narozen:27. 01. 1957
Působení ve skupině:od roku 1990 až po součastnost
Stručná charakteristika:Na pódiu líta a háže s kytarou jako blázen.Výborný kytarista,zvládá perfektně velmi rychlá sóla a během koncertů je jak utržený ze řetězů.








Adrian Smith Adrian Smith
Pozice ve skupině:kytarista
Narozen:27. 02. 1957
Působení ve skupině:od roku 1981 do roku 1990 a od roku 1999 až po součastnost
Stručná charakteristika:Ve skupině působil ve zlatém období 80.lét,poté odešel za sólovou kariérou,ale bez Iron Maiden nevydržel a roku 1999 se společně s Brucem Dickinsonem vrátil zpět. Také výborný kytarista,který hraje sóla,i melodie.








Nicko McBrain Nicko McBrain
Pozice ve skupině:bubeník
Narozen:05. 06. 1954
Působení ve skupině:od roku 1983 až po součastnost
Stručná charakteristika:Po odchodu Cliva Burra zaujal místo bubeníka ve skupině. Výborný bubeník,který je považován za jednoho z nejlepších na světě.Na jeho nástroji stojí společně s basou Steva Harrise spoustu písní.Je to asi největší vtipálek ze skupiny.

Steve Harris - baskytarista (12.03. 1947)

Steve Harris Zakládající člen skupiny Iron Maiden, který vymyslel název Iron Maiden při sledování filmu Muž se železnou maskou. Pouze on a kytarista Dave Murray jsou v kapele déle než 30 let. Na jeho tvorbu měli největší vliv baskytaristi jako Geezer Butler z Black Sabbath, Chris Squire z kapely Yes a mnoho dalších. Byl je a asi i bude velkým fanouškem fotbalu. Proč by taky ne, když na studiích hrál za West Ham United a kariéra profesionálního fotbalisty mu unikla jen o vlásek. Ve skupině hraje na baskytaru a podílí se na většině textech (The Clansman, Rime Of The Ancient Mariner, Fear Of The Dark a další). Buď je píše sám, nebo s nimi jen pomáhá spoluhráčům (Charlote The Harlot - Dave Murray, Runing Free - Paul Di'Anno, Can I Play With Madness - Bruce Dickinson/Adrian Smith a další). Už z tohoto výběru písní je jasné, že Steve je u většiny zásadních skladeb Iron Maiden a tedy skupinu velmi ovlivňuje jak po textové, tak i po hudební stránce.

On sám to říká: „Je zvláštní, jak to funguje. Lidé si myslí, že říkám, jen to, co je třeba opravit, ale ve skutečnosti je to jinak. Ano, často přijdu s nějakými novými písněmi, které sem psal sám, protože je to můj život. Ale vždy se pokouším každého povzbudit, aby také přišel s něčím novým. Bylo by to velmi sobecké, kdyby sem za celou tu dobu psal všechno jen sám. A mít tu lidi jako v minulosti Paula Di'Anna a Adriana (ten je ve skupině i v současnosti), to všechno pomohlo dostat skupinu do jiného hudebního směru a dosáhnout spolu skutečně dobrých výsledků (krátce po vydání alba Virtual XI).“

Steve Harris je duchovním vůdcem Iron Maiden a jako jeden z mála se nikdy neotočil metalu zády a hrál ho a rozvíjel i když nebyl zrovna populární.

Bruce Dickinson - zpěvák (07.08 1958)

Bruce Dickinson Je legendární zpěvák heavymetalové kapely Iron Maiden. Do roku 1980 působil v kapele Samson, v roce 1981 se připojil k Iron Maiden. Jeho první nahrávka s Iron Maiden byla na albu The Number of the Beast z roku 1982. Je to jeden z nejlepších bílých mužských zpěváků, který dokázal úspěšně konkurovat takovým rockovým hvězdám sedmdesátých let, jako byli Robert Plant, Paul Rodgers, Roger Dlatrey a samozřejmě jeho vlastní idol Ian Gillan.

O kom jiném můžeme takto mluvit, jako o Bruceovi. Zpěvák, kterého jméno a tvář, hlas a písně budou navždy spojovat s vynikající hudbou Iron Maiden a to od té doby, co zpíval na jeho prvním albu.

The Air Raing (siréna vzdušného útoku), takto ho často nazývali fanoušci, je skutečně výstižná přezdívka. S jeho létáním, běháním a vystupováním na jevišti a po hudební stránce, Bruce Dickinson a Iron Maiden, zdá se, jakoby byli stvořeni jeden pro druhého.

To řekl i Bruce: „Poprvé, co jsem viděl Iron Maiden hrát, jsem věděl, že jsou skupina pro mě. V jednom klubu v Londýně v roce 1979 hráli jako předkapela před mojí nadcházející skupinou Samson, to byla hlavní hvězda. Ale už tehdy měli spoustu fanoušků a byli tak jednotní a nekompromisní, že nás všechny skoro vytlačili.“

„Vždy jsem byl náruživým fanouškem Deep Purple,“ pokračuje, „A Iron Maiden jsem považoval za moderní Deep Purple. A věděl jsem, že bych měl s nimi zpívat.“

A tak se i stalo. Iron Maiden už vydali dvě alba, která je dostala do top 10 britské hitparády - Iron Maiden v roce 1980 a Killers v roce 1981. Když Bruce vystřídal původního zpěváka Paula Di'Anna, mnoho stálých fanoušků Iron Maiden bylo zvědavo, jestli skupina udělala dobře, když ostříleného zpěváka Di'Anna vyměnila za divadelního zpěváka, předešlého člena skupiny Samson.

Ale nemuseli se znepokojovat. Nebylo pochyb, že by tento krok znamenal pokles jejich úspěchu, právě naopak. Bruceovým příchodem začala skupina jedno z nejúspěšnějších a nejproduktivnějších období své existence do té doby. Bruce odstartoval svojí kariéru v Iron Maiden hned nejprodávanějším singlem skupiny všech dob Run To The Hills a dočasně ukončil svoji kariéru v Iron Maiden albem Fear Of The Dark, které se dostalo na první místo britské hitparády v roce 1993.

Bruce se dal na sólovou dráhu, ale po čase se k Iron Maiden vrátil a je v kapele dodnes.

Dave Murray - kytarista (23. 12. 1958)

Dave Murray Dave se do Iron Maiden dostal na pozvání zpěváka Dennise Wilcoxe, jenž v kapele působil v samých začátcích a měl předtím společnou skupinu právě s Murrayem. Když Dave přišel do Iron Maiden, měli veškěrou svou technickou výzbroj. „Steve mi zahrál riffy k 'Wratchild' a 'Iron Maiden', a jakmile jsme začali společně hrát, zafungovala mezi námi chemie… Hráli jsme na několika svatebních oslavách a v zadních místnostech klubů a odtud jsme to vzali směrem nahoru,“ vypráví Murray.

Na rozdíl od jiných členů Iron Maiden po sólové kariéře nikdy zvlášť netoužil: „Vágně jsem o tom uvažoval někdy v osmdesátých letech, ale v podstatě nám Maiden zabírá příliš mnoho času a i tak jsem už měl mnoho příležitostí rozvíjet se jako muzikant. Tu a tam jamuju s kamarády, ale v průběhu let jsem už častěji v golfových klubech než s kytarou v ruce.“

Dnes žije na Havaji a k jeho největším zálibám patří právě golf. „Nic výjmečného: čtení, nějaký ten sport, možná trochu astronomie. Jsou tu výborné kurzy golfu, tak se snažím absolvovat sérii každý týden,“ vykládá Dave o tom jak tráví svůj volný čas.

Jak zvládá slávu?

„Jsem v pohodě. Užívám si výhod toho, být v kapele. Ale stále můžu jít dolů do klub, aniž by mě někdo obtěžoval. Maiden nikdy nebyli kapelou, jejíž členi by měli zahrady plné kempujících teenagerů.“

Adrian Smith - kytarista (27.02. 1957)

Adrian Smith Adrian se znal s Davem Murrayem už od dob dospívání. „Myslím, že sem potkal Davea, když mi bylo patnáct, v lokálním mládežnickém klubu. Měl kytaru, tak jsem mu říkal, že jsem zpěvák, přestože jsem jím nebyl, ale domníval jsem se, že mě to dostane do jeho kapely. Dave mě vlastně naučil první akordy na kytaru,“ vzpomíná kytarista, který ve volném čase hraje rád tenis a chytá ryby nebo se tu a tam kouká na fotbal.

Adrian Smith má syna, kterému se dle všeho docela líbí, že je jeho táta slavný muzikant. „Myslím, že se mu to docela líbí. Nelíbí se mu však skutečnost, že máme rádi některé stejné kapely - chce objevit svou vlastní hudbu. Ale chodíme spolu na koncerty, učím ho nějaké věci na kytaru a poskytuju rady i jeho kámošům. Mám nahoře v domě studio s bicí soupravou a zesilovače, oni tam chodí v sobotu odpoledne a dělají trochu rámusu a já to miluju. Proklouzávám tajně k nim a dívám se na ně, když o tom nevědí, a vzpomínám na sebe a na Davea Murraye.“

Adrian z kapely odešel v roce 1990, aby se soustředil na svůj projekt ASAP, Maiden ale i během let sledoval aspoň jedním okem. „Nechtěl jsem však morbidně viset na tom, co dělali. Nejtěžší bylo jít se na ně mrknout v Donningtonu v roce 1992… bylo mučení je pozorovat. Bylo to hodně emocionální. Měl jsem slzy v očích a byl jsem ohromen.“

Janick Gers - kytarista (27.01. 1957)

Janick Gers On a jeho bzučení v pravém rohu jeviště, šíleně vrtkavý mistr v hraní na kytaru. Ano, vítejte ve fantastickém světě Janicka Gerse - nejlepšího kytaristy, jakého mohli Iron Maiden mít. Janick přišel do Iron Maiden jako náhrada za Adriana Smithe v roce 1990. Jeho příchod znamenal pro Davea Murraye, druhého kytarisu Iron Maiden, značné oživení oproti Adrianovi. „Adrian a Janick jsou dva úplně odlišní hráči,“ vysvětluje Dave, který hraje s Iron Maiden od úplného začátku. Adrian si vždy všechno rozmyslí, jak to bude hrát dál, ale Janick si nikdy nepřipravuje nic dopředu. To je něco jiného, čím se odlišuje od Adriana, který v porovnání s ním na jevišti jen pokojně stojí.

Janick Robert Gers se narodil v Hartlepoole 27 ledna 1957. Jeho otec pracoval v polském vojenském námořnictvu, ale po seznámení se s jeho matkou se usadil v Anglii (skoro vstoupil do anglického královského námořnictva). Plavání, fotbal a hudba - „v tomto pořadí“ - byli v Janickově životě nejčastější záliby, když byl dítě. Pomalu jak dospíval, stávala se středem jeho zájmu kytara. „Nejdřív sem chtěl být jako John Lennon, potom, když jsem se do hraní víc zakousnul, rozhodl jsem se, že radši budu Ritchiem Blackmorem,“ podotýká s úsměvem. Bylo mu 18 roků, když si koupil svoji vlastní kytaru, Gibson Fander Stratocaser, kterou používá dodnes. „Koupil jsem si je v second handu od jednoho chlapíka v Dalingtonu za 200 liber a pamatuju si, jak sem si říkal, wow, to je to pravé.“

Byl rok 1970 a jeho oblíbenými skupinami byli Deep Purple, Rory Gallagher a T-Rex. Skoro ho ohromili Led Zeppelin, ale vždy se stával Ritchiem Blackmorem, „který toho pro mě skutečně hodně udělal. Myslím si, že kdyby jsem uměl zahrát i desetinu toho, co umí on, mohl bych semřít šťastný.“ Jeho první skutečnou skupinou byla Hartlepoolská parta zvaná White Spirit, ke které se přidal v roce 1975.

Později, po vydání prvního singlu Back To The Grind podepsali smlouvu s vydavytelstvím MCA a vydali debutové album White Spirit, které paradoxně vyšlo v ten samý rok, co Iron Maiden vydali svoje první studiové album s názvem Iron Maiden. Avšak když se Iron Maiden dostali tímto albem na 4. místo britské hitparády a úspěšně razili novou vlnu britského heavy metalu, White Spirit nedosáhli větší popularity a jejich albu se dařilo podstatně méně. „Celý ten styl nové vlny britského heavy metalu nás předběhl,“ přiznává Janick. „Mohli jsme i plakat, že jsme neměli dostatečné množství pozornosti ze strany médií. Avšak pravda byla taková, že Iron Maiden jednoduše udělali lepší album. Tak to vidím.“

V čase krátkého, ale velmi produktivního období, Janick hrál ve dvou Gillanových vynikajících albech. První bylo z roku 1981, „Double Trouble“ , které se dostalo do britské hitparády do top 10. Druhé bylo „Magic“ z roku 1982, které se také dostalo do top 10. Gillan se potom rozhodl svojí skupinu rozpustit. Janick na to reagoval následovně: „Byl jsem zklamaný, ale zároveň jsem si myslel, že tento krok mi dává šanci dělat něco odlišného.“

Janick se rozhodl pro neobyčejný krok a zapsal se na školu se zaměřením na humanitní obory. „Když jsem čekal na nějakou další příležitost, co se týká hraní, pomyslel jsem si, že by bylo dobré, udělat něco užitečného,“ vysvětluje jednoduše.

V roce 1986 ho oslovil zpěvák skupiny Twisted Sisters, Deesniger. Potom probíhali rozhovory se skupinou se směšným názvem Gog Magog, kterou tvořili z části bývalí členové Iron Maiden, jako Paul Di'Anno, bubeník Clive Burr a ve skupině byl také i bývalý kytarista skupiny Def Leppard, Pete Willis, jako zakladatel Whitesnake, bubeník Neil Murray.

Ale pro Janicka to nebylo nic moc a jedné noci ve Wembeley Aréně v Londýně, v čase turné skupiny Prince's Trust v roce 1988, se Janick seznámil se zpěvákem Iron Maiden, Brucem Dickinsonem. ,,Poznal jsem Bruce v čase, když byl ve skupině Samson," vzpomíná si Janick. „Bruce chtěl nahrát něco mimo rámec Iron Maiden (v té době začal pracovat na svém sólovém albu Tattoed Millionaire, které vyšlo v roce 1990). A jednoho dne mi zavolal, jestli bych nechtěl s Iron Maiden nacvičit nějaká čísla. Byl jsem překvapený. Povídal jsem: „A jaká?“ a on povídal, „Adrian opustil skupinu a my potřebujeme někoho, kdo by ho nahradil. Měl by jsi zájem?“ byl jsem ohromený, nevěděl jsem, co mám říkat.“

A tak se Janick přidal k Iron Maiden a skoro na to se zúčastnil psaní textu na album No Prayer For The Dying. A tak má prsty v jedné sklatbě, která se vlastně stala nejznámější písní tohoto alba, ano je to ,,Bring Your Daughter... To The Slaughter". Původně se tato píseň nacházela na soundtrecku k filmu Noční můra z Elm Street. Když tuto píseň slyšel Steve Harris poprvé, řekl Bruceovi: „Podívej, tato píseň je příliš dobrá na to, aby byla vydaná na soundtrecku, a tak se na ní zapomělo, uděláme ji jako Iron Maiden.“ A bylo to skutečně správné rozhodnutí. Vydaná jako druhý singl z alba No Prayer For The Dying, Bring Your Doughter… To The Slaughter si to okamžitě namířila na vrchol britské hitparády, kde tento singl vydržel tři týdny na prvním místě, to byl vlastně největší úspěch Iron Maiden v singlech.

Celkem dobrý začátek pro Janickovu kariéru v Iron Maiden. A nedá se pochybovat, že jeho schopnosti stále rostou a rozvýjejí se, to se dá dokázat takovými skvosty jako jsou ,,Lord Of The Flies" nebo ,,The Unbeliver", kterou Janick napsal spolu se Stevem v roce 1994 pro album „The X Factor“. A taktéž se nedá zapomenout na překrásnou píseň „Como Estais Amigos“ (jak se máte přátele moji), kterou napsal spolu se zpěvákem Blazem Bayleyem na novém albu Virtual XI. Tajemství, jak říká, spočívá v tom, nemít tajemství. „Jednoduše být sám sebou, to je moje jediná rada.“ Pro Janicka to stoprocentně platí.

Nicko McBrain - bubeník (05.06. 1954)

Nicko McBrain Nejstarší člen Iron Miaden má bezesporu také reputaci největšího vtipálka kapely, kterého zbožňují všichni v Iron Maiden.

„Nevzpomínám si ani na jednoho bubeníka, který by se k svému řemeslu hodil tak přesně,“ říká Steve Harris. „Nicko hraje na bicí způsobem, jakým hraje většina kytaristů na svojich kytarách. Jeho bicí jsou všude okolo, tón po tónu, nikdy jsem nic takového neviděl! On prostě nebubnuje stylem, že drží paličku, Nicko se dokáže vcítit do věci a rozproudit rytmus všude okolo a držet s ním tempo každý večer a to je pro mě jako basového hráče fantastické. To znamená, že nikdo si nemůže dovolit vydat ze sebe méně neř 100 %,“ říká Steve Harris.

Když se optáte na jeho umění samotného Nicka, dostanete velmi skromnou odpověď. „Každý bubeník ma svoji jedinečnou metodu hraní,“ říká. „Já jen dělám, to co dělám a k mému velkému štěstí, to co dělám se fanouškům Iron Maiden líbí.“

To teda určitě. Nicko se k Iron Maiden dostal v roce 1983, v čase nahrávání alba „Piece of Mind“. Stále považovaný mnoha fanoušky za jeden z nejlepších metalových alb vůbec. Je velmi těžké si představit, jak by vypadala toková umělecká díla jako „Where Eagles Dare, 2 Minutes To Midnight, Can I Play With Madnesws, Be Quick Or Be The Dead, nebo Man On The Edge“ bez Nickova ohromného stylu.

Co se týká hraní naživo, je to otázka, jestli je lepší po technické stránce Nicko, nebo jeho předchůdce Clive Burr. Pro mnohé z nás by to mohl být právě Nicko, ale je pravda, že Clieva si už spousta fanoušků Iron Maiden nepamatuje. Ale co se týká vystoupení těchto dvou bubeníků po osobní stránce, není pochyb, že vyhrává Nicko. The Mad McBrain, tak zní Nickova přezdívka, kterou mu dali fanoušci. Po Eddiem je Nicko druhým maskotem Iron Maiden.

Michael Henry McBrain se narodil v Hackney, východní Londýn, 5. června 1954. Nesmějme se, ale rád se přiznal, že když byl malý, dali mu přezdívku Nicky, protože se tak jmenoval jeho oblíbený medvídek - Nicholas The Bear. „Brával jsem si ho s sebou všude a tak mi moje rodina začala ze srandy říkat Nicky. Avšak, když jsem měl problém, tak na mě volali Michael!“

Jeho první zkušenost s hudbou přišla s otcovou zálibou (jazzem). Malého Nickyho vzorem byl Joe Morella, vynikající bubeník jazzové skupiny Dave Brubeck. „Představoval jsem si, že jsem Joe Morella hrající na bicí. Přišel jsem do kuchyně, vzal jsem si pár nožů a bouchal jsem s nimi po plynovém vařiči.“

Otrávení jeho boucháním s nářadím v kuchyni mu jeho rodiče koupili pořádnou bicí soubravu (tehdy mu bylo 12). „Spousta dětí chtělo kolo nebo něco podobného, ale všechno, co jsem chtěl já, byli bicí.“

Když v patnácti letech odešel ze školy, byl už přechodným hráčem v několika hospodských skupinách. V oblasti hudby si rozšiřoval své schopnosti hraním písní z otcovy kolekce, která byla plná nahrávek jako The Shadows, The Animals, The Beatles a The Stones. Na doporučení jiného bubeníka začal hrát i nespočetné množství velmi odlišných nahrávek. „Zkoušel jsem všechno - pop, náboženskou hudbu, nebo množství rozličného rockového materiálu, nepřemýšlel jsem o tom, jestli se mi to líbí, nebo ne. Všechno to bylo jednoduché v rámci cvičení a v tomto ohledu byl výběr mnoha stylů velmi dobrý a prospěšný.“

Jeho první pořádnou skupinou byla The 18th Fairfield Walk, která přebírala písně od Otis Redding a Beatles. Potom vstoupil do skupiny Wells Street Blues Band, která hrála nejčastěji bluesovou hudbu. Nicko v této době velmi hodně koncertoval a hrál s téměř neznámými, nebo jen málo známými hudebníky, jako byl například zpěvák a klávesista Biily Day ( který mu jako první začal ze srandy říkat Nicko), The Blossom Toes (který byl členem i později známý kytarista Jim Cregan) a jiní.

Steve si Nicka pamatoval hlavně z doby, kdy hrál s trojčlennou skupinou McKitty, která vystupovala s Iron Maiden na open-air festivalu v Belgii. „Pamatuji si, že McKittyho kytara se v průběhu vystoupení rozbila a Nicko dokončil jejich část bubenickým sólem, dokud ji neopravil. Do té doby jsem si myslel, že bubenická sóla jsou dost nudná, ale toto byl nejlepší zážitek z celého vystoupení. Takže potom co odešel Clive, byl Nicko prvním člověkem, na kterého jsem myslel.“

Samozřejmě nikdo, ani Nicko není dokonalý a přiznává, že má svoje „zábavné nálady“, jak je sám nazývá. „Jednu minutu se vyšvihnu a to jsem pán PÁRTY NA CELOU NOC. Potom další minutu jsem deprimovaný a jsem pán PODRÁŽDĚNÝ. Snad nikdy nepotřebuju, abych se musel psychicky připravit na vystoupení. Protože pro to co hraju, pro to co každý ze skupiny hraje, je lepší být psychicky čerstvý. Jinak bude zaostávat.“